Jdi na obsah Jdi na menu
 


  PLEMENA  PSŮ            

Americký foxhound 

 
    Anglo-francouzský honič 
 
    Ariégois 
 
    Artoisský honič 
 
    Baset arténsko-normandský 
 
    Baset hound 
 
    Baset modrý gaskoňský 
 
    Baset plavý bretaňský 
 
    Baset vendéeský hrubosrstý 
 
    Bavorský barvář 
 
    Beagle Harrier 
 
    Bígl 
 
    Billy 
 
    Black and Tan Coonhound 
 
    Bloodhound (svatohubertský pes) 
 
    Bosenský hrubosrstý honič 
 
    Brakýř jezevčíkovitý 
 
    Briquet Griffon Vendéen 
 
    Dalmatin 
 
    Drever 
 
    Dunker 
 
    Finský laponský pes (Lapinkoira, Finský sobí pes) 
 
    Foxhound 
 
    Francouzský bílo-černý honič 
 
    Francouzský bílo-oranžový honič 
 
    Francouzský trikolorní honič 
 
    Gaskoňsko-saintgeoiský honič 
 
    Haldenův honič 
 
    Hamiltonův honič 
 
    Hannoverský barvář 
 
    Harrier 
 
    Hrubosrstý modrý gaskoňský honič 
 
    Hygenův honič 
 
    Istrijský hrubosrstý honič 
 
    Istrijský krátkosrstý honič 
 
    Italský Segugio 
 
    Italský Segugio krátkosrstý 
 
    Jugoslávský planinský honič 
 
    Jugoslávský trikolorní honič 
 
    Jurský honič (Švýcarský honič) 
 
    Malý modrý gaskoňský honič 
 
    Německý brakýř  
 
    Nivernaisský hrubosrstý honič 
 
    Plavý bretaňský honič 
 
    Poitevin 
 
    Polský honič 
 
    Polský ogar 
 
    Porcelaine 
 
    Posávský honič 
 
    Rakouský krátkosrstý honič 
 
    Rhodéský ridgeback 
 
    Řecký honič 
 
    Sedmihradský honič 
 
    Schillerův honič 
 
    Slovenský kopov 
 
    Smalandský honič 
 
    Srbský honič 
 
    Španělský sabueso 
 
    Štýrský brakýř 
 
    Švýcarský honič 
 
    Švýcarský honič - Bernský honič 
 
    Švýcarský honič - Lucernský honič 
 
 

 

 

Švýcarský honič - Švycký honič 
 
    Švýcarský nízkonohý honič 
 
    Tyrolský honič 
 
    Vel.franc.-anglický bílo-oranžový honič 
 
    Vel.francouzsko-anglický trikolor.honič 
 
    Velký hrubosrstý vendéeský basset 
 
    Velký modrý gaskoňský honič 
 
    Velký vendéeský hrubosrstý honič 
 
    Vydří pes - Vydrář 
 
   

Westfálský jezevčíkovitý honič 

 

První pomoc v teplých měsících – úpal a úžeh

 

Úpal a úžeh u psů se v našich klimatických podmínkách vyskytuje zejména v letních měsících. Venku to už jako v létě vypadá a proto jsme se rozhodli sem článek na toto téma umístit. Je lépe byt připraven než nemile překvapen. Rozeznáte úžeh od úpalu? Úžeh způsobuje sluneční záření, které poškozuje mozkové buňky. Dochází k němu logicky při dlouhodobém pobytu v přímém slunci. Úpal vzniká důsledkem nadměrného horka, kdy organizmus přestává odvádět přebytečné teplo. K úpalu nejčastěji dochází při dlouhodobém pobytu v uzavřeném autě.

Sluneční záření je již v této době velmi silné. Jako úžeh označujeme stav kdy přímo na lebku pejska působí takovéto záření a dochází k přehřátí centrální nervové soustavy a překrvení mozku. S úžehy se často setkáváme v letních měsících na výstavách kde je pejsek vystaven při předvádění přímému slunci. Měli bychom dbát na jeho správné ustájení a zabránit pobytu v nevhodných podmínkách. Pejsek musí mít možnost si odpočinout na zastíněném místě.

Že se jedná o úžeh poznáme na zvířeti podle potácivé a nejisté chůze, slabosti a skleslosti pejska. Pejskovi se také špatně dýchá, dýchání je rychlejší a pro pejska namáhavé. Pokud na pejskovi zpozorujeme tyto příznaky musíme okamžitě příčiny způsobující úpal včas odstranit. Pokud tak neučiníme jeho stav se bude rychle zhoršovat, dostaví se křeče a záškuby svalů. Pejsek pak upadá a v křečích uhyne ochrnutím srdeční činnosti. Úžeh se léčí studenou sprchou nebo koupelí mimo slunce a dusno. Podáváme studené obklady a zajistíme dostatek tekutin.

Úpal nastane tehdy, když organismus není schopen za pomocí termoregulace odvádět z těla teplo. Tím dochází k zahřívání těla. Teplo se šíří všemi orgánovými soustavami a ohrožuje je. Nejčastějším případem je přehřátí organismu psa v automobilu. Letních měsících teplota uvnitř vozu rychle stoupá. Musíme si uvědomit, že v autě je teplota okolo 60 °C a více a život pejska bývá ohrožen. Příznaky postižení jsou podobné jako při úžehu. Tělo se však přehřívá a tělesná teplota může přesáhnout 42 °C.

Pejska musíme okamžitě odvést do stínu a polévat jej vodou, zajistit třeba sprchu nebo koupel a pobyt pejska mimo dusné prostředí. Stejně jako u úžehu zajistit dostatek tekutin. Na hlavu a srdeční krajinu klademe studené obklady nebo sáčky z ledem, abychom snížili tělesnou teplotu co nejdříve. Pejsek může upadnout do šoku proto je nezbytné zajistit přepravu postiženého zvířete k veterinárnímu lékaři.

Pokud je nutné nechat psa v teplých měsících v zaparkovaném automobilu musíme najít takové místo, na které během doby naší nepřítomnosti nezačne pálit slunce. Pootevřením okénka mu zajistíme dostatečné větrání prostor vozu. Měli bychom pejskovi zajistit i dostatek čerstvé vody a chodit jej pravidelně kontrolovat.

 

.

První pomoc při popáleninách pejsků

02.03.2009 13:02:55

Jakým způsobem poskytnout první pomoc pejskovi jste se mohli dočíst v minulém článku. Dnes se budeme také věnovat první pomoci. Zaměříme se však na případy a projevy popálenin prvního, druhého a třetího stupně a přečtete si pár základních rad jakým způsobem popáleniny ošetřovat.

Popáleniny 1. stupně

Jedná se o mírnější popáleniny, které se projevují zčervenáním kůže. Popálené místo je nutné ochladit studenou vodou, nejlépe sprchou. V tomto případě musíme dbát na to, aby nedošlo k podchlazení pejska. Pokud se jedná opravdu o drobnou popáleninu postačí asi půlhodinové chlazení studenými obklady. Po ochlazení popálené místo překryjeme gázou nebo obvazem. Pro zklidnění je dobré popálené místo ošetřit indiferentní mastí ( Dermazulen, Calcium panthotenikum ung., Vaselinum album apod. ).

Popáleniny 2. stupně

Popáleniny druhého stupně jsou vážnější. Že se jedná o popáleninu druhé stupně poznáme podle puchýřů na kůži psa, které praskají a vytéká z nich tekutina, které slepuje srst. Popáleniny ani srst sami neošetřujeme, můžeme pouze volně přiložit gázu. V tomto případě je nutné zajistit okamžité ošetření veterinárním lékařem.

Popáleniny 3. stupně

Těžké popáleniny, tedy popáleniny třetího stupně, postihují kůži a struktury v podkoží. Kůže s tkání odumírají, hnisají někdy i zuhelnatí. Tyto popáleniny, stejně jako u popálenin druhého stupně, také neošetřujeme. Provedeme potřebná protišoková opatření a zajistíme okamžité ošetření veterinárním lékařem. Rozsáhlejší popáleniny vyžadují každodenní ošetření veterinářem.

Při poleptání kyselinou musíme ránu opakovaně vyplachovat roztokem sody bikarbony (1 litr vody + čajová lžička sody). Také je nutné ihned kontaktovat veterinárního lékaře.